Muž, který přežil vypálení Lidic byl František Saidl- synovrah

Před rokem 1989 se o něm nesmělo mluvit.

Komunistickému režimu se nehodil do jeho propagandistických hrátek. Kdo? František Saidl, muž, který v potyčce zavraždil syna a který jako jediný přežil běsnění jednotek SS ve vypálených Lidicích.

Ve chvílích, kdy na Horákově statku umírali lidičtí muži, seděl Saidl na Pankráci. Z původních čtyř let trestu mu zbýval necelý půlrok.

Bývalý místostarosta synovrahem…

František Saidl býval lidickým místostarostou. Pohledný, charismatický muž, kterému se líbily ženy. Mělo to jedinou chybičku. Byl ženatý a měl děti. Pak začala manželka Anežka špatně chodit, často musela být v invalidním vozíčku. František hledal povyražení jinde. Dostával se do řečí, doma lhal. Ale nevěru se mu utajit nepodařilo.

Když mu jeho chování vyčte při večeři 19. prosince roku 1938  syn Eduard, dojde k hádce, která přeroste v potyčku. Mladý Eduard přerazí o otce hůl, ten vytáhne nůž… po krátkém zápase padá syn na zem s probodnutým srdcem, je na místě mrtvý.

František Saidl sám sebe udal na četnické stanici v Buštěhradě, byl zatčen, obviněn a souzen, trest byl nízký, advokát odvedl výbornou práci – Saidla odsoudili na 4 roky, trest si odpykával v pankrácké věznici.

Těsně před vyhlazením Lidic, po uplynutí dvou třetin trestu, požádal František Saidl o milost – protektorátní prezident Hácha žádosti nevyhověl, čímž mu paradoxně zachránil život. Kdyby Saidlovi milost udělil, vrátil by se Saidl do rodné obce někdy na začátku června 1942. Osud lidických mužů by jej neminul.

Šel domů. Že domov už neexistuje, nevěděl

V prosinci 1942, den před Štědrým dnem, byl František Saidl propuštěn. Spěchá domů, do Lidic. Jde pěšky. Na místě, kde má stát jeho dům a domy jeho sousedů, najde jen zasněžené pole. A ticho. Pološílený hrůzou spěchá do Buštěhradu, kde mu štamgasti v místní hospodě řeknou o lidické tragédii. Ve vězení se o vypálení Lidic za celý půlrok nedozvěděl nic…

Podle pamětníků prý František Saidl strávil Štědrý den na místě, kde stával jeho dům, dalšího dne ráno se pak vydal na kladenské gestapo, kde sdělil, že je jediným přeživším mužem z Lidic a se slovy „schvaluji atentát na Heydricha!“ žádal smrt zastřelením. Velitel kladenského gestapa, snad mu přišla celá situace komická, vrah jediný přežil zkázu Lidic, snad byl o vánocích v dobrém rozmaru, Saidla vyhodil…

František Saidl po válce? Muž, o kterém se nesmělo mluvit

Po válce byl František Saidl mužem, o kterém se nesmělo mluvit, vrah, který jako jediný přežil, se do komunistického obrazu lidické tragédie nehodil. Žil nedaleko Lidic v obci Stehelčeves  s družkou a pracoval v JZD. Když se chtěl 10. června roku 1945 zúčastnit na místě vypálených Lidic tryzny za oběti, byl vyhnán, lidičtí ho mezi sebou nechtěli. Už nikdy pak mezi ně nepřišel,  zemřel snad na mrtvici ve svých 77 letech.

Ještě předtím František Saidl vyprávěl svůj tragický příběh v roce 1961 Zdeňku Mahlerovi. Ten jej přetavil do podoby syrové novely Muž, který přežil Lidice (vydalo nakladatelství Jota, 2011) a do podoby scénáře k filmu Lidice (také 2011). V Mahlerově příběhu dostal jméno František Šíma.

Ve filmu Lidice si Karel Roden zahrál muže, který přežil vyhlazení této obce jen proto, že byl zrovna ve vězení, protože zabil vlastního syna. Filmová postava vůbec není smyšlená. Skutečný vrah žil, pracoval jako hutník, jmenoval se František Saidl a jeho čin by se dokonce dal ospravedlnit. Nedělní Blesk o tom získal cenná svědectví od reportéra Stanislava Motla.

Psaníčka vdovy

Motl vychází z autentických archivních materiálů, které hledal nejenom v České republice, ale například také v Německu. Získal rovněž fotografii Františka Saidla.

Motl vysvětluje: „Hutník František Saidl se narodil v roce 1887. Vzhledem k tomu, že jsem si několikrát a myslím, že důkladně prostudoval celý jeho spis, vyšetřovací i soudní, získal jsem ucelený obraz toho, co se tehdy 19. prosince 1938 odehrálo. Před tehdejšími vyšetřovateli musím ovšem smeknout. Pracovali rychle a precizně. Dokumentace je dělána velmi důkladně. Toho osudného dne Saidlův sedmadvacetiletý syn Eduard otci vyčítal, že dává do domácnosti málo peněz a místo toho podvádí svou těžce nemocnou ženu s milenkami. Poté syn uchopil vycházkovou hůl a dvakrát s ní udeřil otce do hlavy. Ten v nejvyšším rozčilení vytáhl z kapsy nůž a svého syna zasáhl třemi ranami. Jedna mířila rovnou do srdce. Byla to tedy vlastně sebeobrana.“

Stanislav Motl objevil rovněž dvě milostná psaníčka, která tehdy jistá 36letá vdova z Lidic svému milenci, tehdy 51letému Františku Saidlovi, poslala. „Svou tajnou schránku měli, věřte nebo ne, za hřbitovní zdí,“ říká Stanislav Motl.

Reportér pátral především po poválečných osudech Františka Saidla. Jeho další stopy objevil již před několika lety v jisté obci nedaleko Kladna. Saidl si našel družku a až do pozdního věku pracoval v kladenských hutích, aniž kdokoliv z jeho známých tušil, že pochází z Lidic. Zemřel v roce 1961. Podle svědků, s nimiž Motl hovořil a kteří Františka Saidla dobře znali, zemřel poté, co mu cestou na kole selhalo srdce. Jiní pamětníci však dodnes tvrdí, že ho cestou do práce srazilo auto.

Láska s pachutí smrti

Motl se zabývá mimo jiné také příběhem prokleté lásky Václava Říhy a Anny Maruščákové. Ženatý Václav Říha, který se před svou milou vydával za tajemného odbojáře, napsal Aničce dopis, ve kterém naznačil, že má cosi společného s atentátem na Reinharda Heydricha. Dopis se dostal do rukou gestapa. Gestapáci, než odhalili Říhovu totožnost, se domnívali, že tajemný odbojář, kterého jim Anna Maruščáková popsala, je Josef Horák z Lidic, který společně s dalším lidickým občanem Josefem Stříbrným sloužili v čs. letectvu ve Velké Británii. Tato skutečnost stala záminkou pro vyhlazení Lidic. To i přesto, že Václav Říha byl posléze dopaden. Byl pak, stejně jako Anna Maruščáková, popraven.

„Vzhledem tomu, že jsem tento příběh natáčel prvně již polovině devadesátých let, podařilo se mi tenkrát ještě najít několik důležitých svědků, včetně členů rodin Anny Maruščákové či Václava Říhy,“ zdůrazňuje Stanislav Motl. Všichni vzpomínali, jak vyděšenou Aničku odvezli gestapáci na Kladno. Jak ještě její tehdy patnáctiletý bratr za ní vezl prádlo do vězení. Nic nebylo platné, nevinná Anička se domů nikdy nevrátila. A tak vlastně Lidice byly zničeny kvůli nedorozumění a pouhé frajeřině jednoho ženáče…

Svědectví jednoho z katů

Stanislav Motl se ve svých pátráních nevěnuje zdaleka jenom Lidicím. Například také sleduje jedinečný osud muže, v roce 1942 teprve chlapce, který unikl vyhlazení obce Ležáky pouze tím, že v kritický den byl v pokračovací škole v nedalekých Pardubicích. Rovněž objevil bývalého člena popravčí čety, který se podílel na hromadné popravě mužů a žen z Ležáků.

zdroj:foto:http://zivotopisyonline.cz/,  https://www.blesk.cz/

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *