Víte, čím si čistíte zuby?

V pastách je plejáda škodlivých látek

Pokud chceme do těla něco absorbovat, tak nejrychlejší cesta je prostřednictvím dutiny ústní. Naše ústa jsou bránou do krevního řečiště, a tak se veškeré toxické látky dostanou dřív nebo později do organismu. Zubní pasty či ústní vody, které jsou běžně k dostání, by tím pádem neměly obsahovat konzervanty, sladidla, umělá barviva či parabeny. Koupit však takovou pastu v našich drogeriích se dá skoro považovat za nadlidský výkon.

Většina zubních past obsahuje fluorid. Ten poškozuje dásně tím, že narušuje aktivitu enzymů a zpomaluje jejich regenerační mechanismy. Jeho dlouhodobá konzumace, byť v malých množstvích, škodí zejména nervové soustavě. Výsledkem může být snížené IQ u dětí či poškozený mozek. Trpí ale i štítná žláza, trávicí trakt, kosti a fluorid může mít i rakovinotvorné účinky.

Na obalech, které tuhle látku obsahují, bývá často upozornění: „Držte z dosahu dětí do 6 let. Pokud dítě spolkne větší množství, ihned se obraťte na svého lékaře.“ Dětské pasty mívají sladkou příchuť a spousty dětí je polykají. Právě to ale může být velký problém, protože fluorid v těle může vyvolat vážná zdravotní rizika. Toxická dávka může dokonce vést až ke smrti. U dvouletého dítěte představuje tato smrtící dávka zhruba 42 % obsahu tuby a pro šestileté asi 70 %.

PŘÍSADY HLINÍKU I PLASTŮ

Další nebezpečnou látkou, kterou pasty obsahují, je fluorid hlinitý. Ten se používá jako důležité aditivum při výrobě hliníku nebo fluorohlinitého skla, které se využívá na výrobu optických vláken. V pastách má tato látka bránit kvašení. Po požití může dojít k poškození trávicího traktu, jater a ledvin. Znakem otravy jsou bolesti břicha, zvracení, průjem, ale i křeče.

Sodium lauryl suphate (SLS) v pastě zase funguje jako pěnidlo. Všichni máme rádi, když pasta pění, protože máme pocit, že čistíme celou ústní dutinu. Pěna z SLS ale podle výzkumů předního britského dentisty Tonyho Talbota zvyšuje výskyt aft v ústech a je spojována se vznikem nádorů. V dutině ústní vysušuje ochranný hlenitý povlak a zvyšuje zranitelnost a dráždivost. To může vést k zánětům.

Zubní pasty obsahují i polyethylenglykol, který je nejběžnějším plastem na světě a používá se hlavně na výrobu obalů. Americký institut pro bezpečnost práce a zdraví se o téhle látce vyjadřuje následovně: „Ethylenglykol se v organismu rozkládá na toxické sloučeniny. Látka a její jedovaté vedlejší produkty nejprve působí na centrální nervový systém, pak na srdce a nakonec na ledviny. Požití většího množství může být smrtelné.“

Kvůli svým antibakteriálním účinkům se do past přidává také triklosan. Pokud je tato látka vystavena slunečnímu záření, vzniká toxický dioxin. Ten má vliv na játra a může podpořit vznik tumorů a rakoviny. Ovlivňuje také produkci hormonů štítné žlázy. Některé pasty s bělicím účinkem mohou obsahovat velmi silná abraziva. Ta mají za následek zvýšenou citlivost zubů.

UMĚLÁ AROMATA A BARVIVA

Každá zubní pasta má svoji specifickou vůni. Ta je ovšem jen málokdy přírodní. Umělá aromata, která se do past přidávají, jsou obvykle směsi různých látek a výrobce je není povinen zveřejnit. 95 % těchto používaných chemických látek přitom tvoří syntetické sloučeniny, které pocházejí z ropy. Mnohé z nich jsou laboratořemi potvrzené toxiny či karcinogeny. Jako konzervační látky se v kosmetice běžne používají parabeny. Často jsou spojovány s výskytem alergie nebo nadbytečnou tvorbou estrogenů a rakovinou prsu.

Pamětníci si vzpomenou, jakým hitem byla u nás tříbarevná pasta ze Západu. Tenhle „přitažlivý efekt“ zajišťují chemická barviva. Ta se běžně vyskytují v různých nátěrech a inkoustech. Škodlivých věcí, které pasty obsahují, je daleko víc. Nabídli jsme jen základní výčet těch, které běžné pasty obsahují.

JAK TEDY PASTU VYBRAT?

Jak jsme uvedli, vhodnou pastu není úplně jednoduché najít. Přednost bychom ale měli dávat pastám na rostlinné bázi s přírodními oleji anebo bylinným ajurvédským pastám. Seženete je v každém obchodě se zdravou výživou. Budete mít jistotu, že neobsahují výše zmíněné složky nebo třeba parafín, vazelínu, silikon, ropné deriváty či geneticky modifikované suroviny. Tyto přírodní pasty navíc nejsou testovány na zvířatech.

V poslední době se i u nás začínají používat alternativní kartáčky z kořene nebo větvičky stromu Salvadora Persica. Ten se pro zubní hygienu používá již tisíce let v oblastech Afriky a Asie od Blízkého východu včetně Arabského poloostrova až po indický subkontinent.

 

Foto,Zdroj: www.researchgate.net,www.flowee.cz,pixabay.com

Reklama

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama