Liška obecná

Liška obecná je jednou z nejběžnějších šelem v našich honitbách

Aktivitu má převážně v nočních hodinách, některé lišky ji ale mohou mít obrácenou a o těch se tvrdí, že jsou potom více vázány na lov větších savců, hlavně zajíců a srnčat. S liškou se můžeme setkat prakticky ve všech oblastech, její původní nejvhodnější teritorium byly lesní komplexy a lesíky protínané zemědělsky obdělávanou krajinou. V současné době se ale stala liška stálým obyvatelem i rozsáhlých polních komplexů a ani ke stavbě hnízdních a zimních nor nepotřebuje roztroušenou lesní zeleň a nory si staví přímo uprostřed polních krytin, často využívá stohy slámy a nefunkční meliorační a závlahové systémy. Setkat se s ní můžeme na celém území republiky, včetně nejvyšších pohraničních horských komplexů.

Potrava
Jedná se o všežravou šelmu, která není specializovaná pouze na živočišnou potravu masitého charakteru. Ve velkém množství sbírá různý hmyz, hlavně cvrčky, různé větší brouky a larvy, vyhrabává hnízda čmeláků a vos. Nepohrdne ani dešťovkami a plži, kde má možnost loví i ryby, žáby a ještěrky. V době hnízdění ptactva ráda loví na zemi hnízdící ptáky (včetně koroptví a bažantů) a vybírá jejich hnízda.. Hlavní potravou jsou ale myšovití hlodavci, na polích a lukách hlavně hraboš polní, v lesních komplexech oba druhy myšic a lesní druhy hrabošů. Loví také všechny ostatní druhy savců až do velikosti srnčat, v době, kdy byl dostatek divokých populací králíků, byli liškou přednostně loveni. Kromě zajíců loví ale také ostatní druhy savců, kteří se v jejím teritoriu vyskytují, např. ondatry a nutrie, ale i lasicovité šelmy. Celoročně konzumuje i různou rostlinnou potravu. V době mléčné zralosti je to kukuřice a celé laty ovsa, dále zralé ovoce (hlavně jablka a hrušky), třešně a z lesních plodů hlavně borůvky, maliny, ostružiny a jahody.

Stavy lišek
Stavy lišek prakticky od poloviny sedmdesátých let minulého století se začaly stále výrazněji zvyšovat a to nejen v okrese Pardubice, ale v celé republice a obecně i v Evropě. Na výši stavů můžeme pouze usuzovat podle výše ročních odlovů. Přestože jsou lišky celoročně velmi intenzivně loveny, je možno předpokládat, že skutečný stav populace lišek v přírodě je 3 – 4x vyšší než je jejich roční odlov. Na základě tohoto konstatování jsem spočítal pro okres Pardubice předpokládaný počet lišek na 500 ha plochy. Optimální počet lišek v přírodě by se měl pohybovat okolo jedné lišky na 500 ha. Na Pardubicku podle výše slovitelnosti lišek a přepočteného předpokládaného stavu, se do roku 1974 pohybovala jejich populační hustota mezi jednou až dvěma liškami na 500 ha. V dalších letech do roku 1980 se hustota populace zvýšila na 3 – 4 lišky /500 ha, dále do roku 1987 na 4 – 6 lišek/500 ha a vdalších letech do roku 1992 již na 7 – 9 lišek/500 ha. V letech 1993 až 1997 již hustota populace překročila desetinásobek optimální hodnoty a dosáhla 10 – 13 lišek/500 ha, v dalších letech do roku 2000 se zvýšila až na hodnotu 13 – 17 lišek/500 ha. Nejvyšší hustota populace byla dosažena v roce 2001, kdy populace dosáhla hustoty 15 – 20 lišek/500 ha. V dalších dvou letech se populační hustota snížila na 10 – 13 lišek/500 ha. Obecně v mnoha publikacích se uvádí, že na zvýšení stavů lišek má hlavní podíl jejich plošná vakcinace proti vzteklině. V Pardubickém okrese byla ale vakcinace zahájena v roce 1993, kdy již hustota liščí populace byla zvýšena proti normálu více než osmkrát, narůstání stavů je možno datovat od roku 1975, tedy daleko dříve než byla ozdravovací akce proti vzteklině zahájena. Z toho je možno usuzovat, že vakcinace není ten hlavní faktor, který vedl ke zvyšování stavů lišek.

Spotřeba potravy
Skutečná spotřeba potravy na jednu lišku za rok byla předmětem mnoha různých publikací. Zobecněné závěry stanovují, že jedna liška ročně spotřebuje 240 až 300 kg potravy, z toho nejméně 180 kg činí potrava živočišného původu. Podíl drobné zvěře (tj. hlavně zajíců a bažantů) činí až 50 kg. Starší zdroje dokonce udávají, že liška ročně spotřebuje až 60 zajíců, poslední redukované údaje stanovují roční konzumaci na 12 zajíců/lišku. Podíl myšovitých hlodavců v potravě je velmi vysoký a předpokládá se, že liška jich ročně uloví až 4000. Převedl jsem tyto údaje do vztahu ke změnám ve stavu lišek a drobné zvěře na Pardubicku.
Na Levických „poľovníckych“ dnech 2004 Ing. Herz ve své přednášce uvedl, že při konzumaci lišky 12 zajíců ročně v roce 1970 na Slovensku na jednoho uloveného zajíce připadlo 0,04 ulovené lišky, v roce 2000 již byl ale poměr 1 : 0,72. Na Pardubicku, které má převážně charakter zemědělský s menším výskytem souvislejších lesních porostů, do roku 1974 bylo na jednoho uloveného zajíce uloveno 0,004 – 0,006 lišek, hlavně v důsledku toho, že byla dosti vysoká slovitelnost zajíců. V následujících letech se stoupajícími stavy lišek a současně i s klesajícími stavy zajíců se poměr mezi počtem ulovených zajíců a lišek stále více zvyšoval a v letech 1980 až 1985 se pohyboval na úrovni hodnoty udávané Ing. Herzem pro Slovensko roku 1974. Počet lišek ulovených na jednoho zajíce nadále stoupal, do roku 1992 na hodnotu 0,097, v letech 1993 až 1995 již se poměr pohyboval okolo 1 : 0,145, v letech 1996 až 1999 1 : 0,260. Od roku 2000 do 2003 tento poměr dosáhl rozmezí mezi 1 : 0,300 až 0,393. Na nesmírně vysokém poměru mezi ulovitelností zajíců a lišek se ale nepodílí pouze stoupající stavy lišek, ale daleko významněji i nižší stavy a tím i odlovy zajíců. Na Pardubicku se do roku 1974 ročně lovilo 14 až 18 000 zajíců, od roku 1976 bylo celostátně zaznamenáno snížení jejich stavů, což vedlo v roce 1979 dokonce k celostátnímu zákazu lovu zajíce odstřelem a povolen byl pouze jejich odchyt. Přesto ani toto opatření pokračujícímu snižování stavů nezabránilo, od roku 1985 až do 1994 se roční ulovitelnost na Pardubicku pohybovala mezi 2400 až 4700 kusy, mírný pokles i nadále pokračoval, takže v letech 2000 až 2003 se ročně lovilo okolo 1700 zajíců.

Stejný autor udává, že jedna liška ročně uloví 12 zajíců. Vezmeme-li v úvahu pouze slovené lišky, ukazuje se, že v okrese Pardubice v roce 1974 bylo uloveno těmito liškami 1020 zajíců, v letech 1975 až 1985 se jejich roční úlovek pohyboval mezi 1300 až 2500 zajíci, v letech 1988 až 1991 mezi 2900 až 3700 a v následujících létech až do roku 2003 mezi 5100 až 8400 kusy, to by znamenalo, že lišky v tomto období ulovili 4 – 5x více zajíců než bylo uloveno na honech. Navíc je nutno vzít v úvahu skutečné stavy lišek a ne jen ty ulovené. Znamenalo by to všechny tyto údaje minimálně třikrát navýšit. To jasně ukazuje, že toto konstatování o průměrném počtu ulovených zajíců na jednu lišku nemůže být. reálné. Uvážíme-li, a vyplývá to i ze sčítání před hony, že stavy zajíců před hony jsou 2 – 3x vyšší než kolik je zajíců uloveno, můžeme reálně spočítat jejich roční předpokládané stavy. Výsledek je ten, že v letech 1974 a 1975 se stavy zajíců pohybovaly mezi 27 500 – 43 000, v letech mezi rokem 1980 až 1985 poklesly na 7000 až 26 000 kusů a od roku 1986 až do současnosti kolísaly mezi 4000 až 14 000 kusy. Kdyby platilo, že jedna liška ročně uloví 12 zajíců, součet zajíců ulovených liškami a odlovených na honech přesahuje od roku 1989 skutečné stavy zajíců, znamenalo by to tedy, že v přírodě by již nemohl být žádný zajíc. Je tedy pravděpodobnější, že počet zajíců, které lišky v průběhu, zvláště posledních let uloví, musí být výrazně nižší, zdá se dokonce až zanedbatelné.

Stejně tak, jak již bylo konstatováno dříve, někteří autoři udávají, že liška ročně zkonzumuje 180 kg živočišné potravy a z toho 50 kg představuje drobná zvěř (hlavně zajíc a bažant). Spočetl jsem předpokládanou spotřebu drobné zvěře v kg a to opět pouze u ulovených lišek. Přitom skutečný stav lišek v přírodě je minimálně 3 až 4x vyšší než počet lišek ulovených. V souladu se stoupajícími úlovky lišek se výrazně zvyšuje i jejich předpokládaná spotřeba drobné zvěře. V jednotlivých létech jsem spočítal hmotnost ulovené drobné zvěře (zajíc – průměrná hmotnost 3,5 kg, bažant 1,1 kg). Opět v závislosti na snižujících se stavech této zvěře, klesá i počet a tím i hmotnost zvěře ulovené. Prakticky od roku 1987 je možno konstatovat, že teoretická spotřeba drobné zvěře liškami v kilogramech je výrazně vyšší než hmotnost zvěře ulovené na honech. Platí tedy opět stejný závěr jako při předchozím hodnocení spotřeby zajíců na lišku a rok, tj. že by v našich honitbách již nemohl být ani jeden kus drobné zvěře (a to navíc není brán v úvahu předpokládaný stav lišek, ale jen jejich skutečná ulovitelnost).

Ze všech těchto závěrů vyplývá, že stanovené údaje o příjmu drobné lovné zvěře v potravě lišky není možno brát jako neměnný fakt. Složení příjmu potravy se u lišek v průběhu roku výrazně mění, vyšší je v době odchovu mláďat, velmi nízký v zimních měsících a k podzimu se zvyšuje příjem rostlinné potravy. Jistě na skladbu potravy má vliv i hustota populace, při vysokém stavu těchto predátorů je snaha získat dostatek potravy z jiných zdrojů, a v polních honitbách to jsou hlavně myšovití hlodavci. Je možno také pozorovat, že v posledních letech nedochází k tak výrazným změnám v populační hustotě myšovitých hlodavců, ačkoliv klimatické podmínky k jejich přežívání jsou v posledních letech velmi dobré. Jejich lokální přemnožení, které bývalo dříve relativně časté, není v posledních létech zaznamenáváno.

Posouzením potravních nároků lišek se v dřívější době velmi intenzivně věnoval Ing. Soviš (Myslivost 1969,1,27-29), který dokonce zjišťoval potravní nároky v jednotlivých měsících roku a u různě starých mláďat. Z jeho práce vyplývá, že u dospělých lišek v průběhu roku přibližně 5 % z celkové potravy představují savci, v té době to byl hlavně králík a zajíc. Ptáci jsou v potravě zastoupeni až 27 %, z toho pouze třetinu tvoří lovná zvěř (bažant, koroptev, kachna), zbytek je zastoupen domácí drůbeží (slepice, kachny), relativně častí jsou zástupci různých druhů ptactva. Rostlinná část potravy dosáhla asi 20 % zastoupení. U liščat v brlohu do zří měsíců věku výrazně stoupla spotřeba hlavně savců, tj. nejen králíků a zajíců, ale např. i ondater a lasicovitých šelem a z ptáků hlavně domácí drůbeže. Zastoupení živočišné potravy činilo až 70 %. Liščata mezi čtvrtým až osmým měsícem věku, kdy se již postupně osamostatňují, se specializují hlavně na lov myšovitých hlodavců, jejichž zastoupení v potravě přesahuje 80 %. Současně již začínají přijímat i rostlinnou potravu, různé brouky apod. Z tohoto přehledu je patrné, že nejčastější doba, kdy se lišky intenzivněji zabývají lovem drobné zvěře, je v období, kdy odchovávají v brlohu mláďata. Jedno liščí mládě do doby osamostatnění spotřebuje 7 – 8 kg masité potravy a je jasné, že je výhodnější přinášet větší potravu, než velké množství malých hrabošů. V tuto dobu také lišky intenzivněji loví zajíce, bažanty, kachny, ale také domácí drůbež.
Pokusil jsem se ukázat, že dynamika změn v naší přírodě nedovoluje automaticky přejímat některé závěry, které mohly být platné v dřívějších dobách. Vzhledem k tomu, že stále dochází ke změnám v hustotě a skladbě populací různých druhů zvěře a zvířat v přírodě, je nutno při hodnocení vztahů vždy vycházet ze současných nálezů.

zdroj:https://www.myslivost.cz/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *