Appalačská stezka stát Georgia USA

Appalačská stezka vede 3500 kilometrů po východním pobřeží USA

Appalačská stezka je nejstarší a nejpopulárnější dlouhá trasa v USA. Její tradice sahá přes 80 let zpátky a bílá značka se v Americe stala symbolem dobrodružství. Na první pohled jde o nejlehčí z trojice nejdelších světových pěších tras – výborné značení, nadmořská výška jenom párkrát přeleze 2000 m, každých zhruba 15 km jednoduchý přístřešek pro přenocování, snadné zásobování a možnost zaskočit si téměř každou druhou noc přespat do civilizace, tisíce lidí, kteří se každý rok pokouší trasu zdolat v jednom kuse a k tomu hromady podivínů. Přesně všechno tohle mě vždycky odrazovalo. Jenže potom jsem si prošel oba delší a těžší treky ze slavné trojice a přišlo mi hloupé nad Appalačskou stezkou ohrnovat nos, když jsem ji nezažil na vlastní kůži. Tak jsem se do ní pustil. Ano mohlo to být jednoduché, kdyby letos východ USA nezažil netypicky chladné jaro s pěti sněhovými bouřemi… kdybych měl víc času a šel to obvyklých 5-7 měsíců a né 3 … kdyby šílené převýšení nedevastovalo moje kolena … kdyby stezka byla stezka a ne hromady kamení, bažiny a potoky … kdybych nebyl tak rychlý a nenechával všechny přátele za sebou, jen co jsme se poznal i… kdyby … na kdyby se nehraje a skutečnost byla intenzivní, náročná a nakonec i krásná! Přijďte na moje promítání nasát atmosféru dlouhého treku a báječných bláznů kolem něj.

Šplhat po Appalačském pohoří na východě USA je nejen adrenalinový zážitek a spojení s přírodou. Projít si jen část 3500 kilometrů dlouhé Appalačské stezky je mimořádná zkušenost, kdy se může stát cokoli.

Setkáte se tam jak s nadšencem, tak třeba s mentálně narušeným člověkem. V neposlední řadě i s medvědy, a to docela často. Příběhy lidí, kteří si dají cíl ujít celou trasu, jsou toho důkazem. Appalačská stezka je šestiměsíční túra přes hory a lesy úchvatnou a krásnou divočinou, kde jste odkázáni jen sami na sebe.

Pěší trasa ze státu Georgia po Maine nebo naopak. Túra se v USA stává rok od roku oblíbenější a vydávají se na ni tisíce lidí. Pouze jeden ze čtyř ji však dokončí. Málokdo se pak o její zdolání pokusí znovu.

Potkat nadšence, kteří po Appalačském pohoří šplhají měsíce sami, není těžké. V říjnu například najdete téměř s jistotou mezi státy Tennessee a Severní Karolínou dobrodruhy, kteří vyšli už v dubnu ze státu Maine na severu a do Georgie na jihu jim zbývá jen asi týden, respektive pouhých 180 kilometrů. Ti většinou zdárně a úspěšně dojdou do cíle.

Útěk před civilizací či meditace s medvědy

Osmadvacetiletý tramp Diode vypadá vyrovnaně. Na stezce je už jako doma. On to vlastně pro něho domov na půl roku je. „Měl jsem nějaké trable, nemohl jsem se v životě v mnohém vyznat, dost jsem popíjel, nakonec přišly i drogy,“ svěřuje se.

„Jednoho dne jsem se sebral a vydal na cestu. Teď jsem tady, a vlastně je mi líto, že se zase budu muset vrátit do civilizace,“ tvrdí a dodává, že asi bude muset začít pracovat, a to se mu prý moc nechce.

Cesta k úspěchu na stezce spočívá ve správném naplánování. Trampové chodí v horách v nadmořské výšce 2000 metrů někdy sami celé týdny. Čas od času sejdou do okolních osad, městeček a vesnic, aby si doplnili zásoby, a pak se vracejí na stezku.

V hostelu Mountain Harbor potkávám vysloužilého 68letého učitele biologie Petera Mitchella, který má přezdívku Seeker (Hledač). „Každý den o něčem přemýšlím. O tom, co bylo, co bych měl udělat, rozebírám si mnoho momentů, na které jsem nikdy neměl čas,“ říká.

Napadá mě, jestli někdy neměl sám uprostřed lesů strach. „Ne, opravdu ne,“ usmívá se s jistotou. Medvěda přitom prý viděl asi osmkrát, naštěstí si pokaždé šel chlupáč svojí cestou. Jednou měl dokonce pocit, že ho medvěd jen doprovází. To ale mohou být po týdnech v horách i halucinace, stává se to často.

To je pak nejvyšší čas co nejdřív sejít do nějaké vesnice. Peter mně vysvětluje, že na stezce zbytečně nespěchá, aby neuklouzl, nebo se jinak nezranil. Když jsem ho potkala, měl za sebou už dva měsíce v jednom kuse.

Převážná většina trampů nedokončí stezku právě kvůli zranění, případně nezvládne samotu. Jít se navíc musí pravidelně, aby se 3500 kilometrů stihlo do října, protože pak už je v horách příliš velká zima. „Nezáleží na tom, jestli prší nebo je bouřka, musíte pořád pokračovat, ať se děje cokoliv,“ zdůrazňuje Peter.

Potkat můžete královnu i vraha

Na Appalačské stezce byly pro turisty a trampy postaveny jednoduché dřevěné sruby jako přístřeší. Často tam najdete i tuláky či narušené lidi.

Jedenašedesátiletý Scott Podwell vypráví, jak v jednom srubu přebývala duševně nemocná žena. „Chtěl jsem tam přespat, ale ona na mě křičela, že mě tam nepustí. Tvrdila, že je královnou Anglie a že jí to všechno kolem patří.“

Scott raději přenocoval ve stanu, později se i od ostatních trampů o stejné ženě dovídal šťavnaté historky. I já jsem potkala muže a ženu, kteří mluvili pomateně a tvrdili, že si uprostřed lesů a hor hledají práci.

Byli značně vyčerpaní, bez jídla a bez peněz. Další trampové mi vyprávěli, že sruby, které byly postaveny, aby jim pomohly překonat stezku, využívají tuláci a pochybné existence jako přechodný domov, nebo aby se skryli před zákonem. Na stezce se podle ověřených informací dokonce dvakrát vraždilo.

Koho láká šest měsíců v divočině

Půl roku dovolené si hned tak někdo nemůže dopřát. Na stezce potkáte lidi, kteří už mají, jak se říká, vyděláno, nebo naopak studenty či čerstvé absolventy, kteří buď hledají práci, nebo ji naopak ztratili.

V neposlední řadě putují i důchodci. Je to velký sen a cíl mnoha nadšenců a dobrodruhů. Mají i spočítáno, že půl roku putování s dokupováním zásob a využíváním hostelů přijde na čtyři tisíce dolarů , tedy skoro na 77 tisíc korun.

„Appalačská stezka, to není jen cesta v horách, je to něco naprosto mimořádného, stezka má svoji duši a kulturu,“ říká zcela vážně majitelka hostelu Mountain Harbor. „Každý si s sebou nese zážitky, které by vydaly na knihu,“ dodává. Zážitky podle výpovědí zasvěcených velmi často změní jejich postoj k životu.

Petr Kosek

Cestovatel, lezec a milovník dlouhých treků. Rodák z Orlických hor, vystudoval Technickou univerzitu v Liberci. Podnikl několik delších treků (Huayhuash, Torres del Paine circuit) a lehkých výstupů v Patagonii, Chile, Střední Americe a USA, zakončených několika bigwally v Yosemitech (The Nose a Salathe Wall na El Capitanovi atd.) Po objevení království dlouhých treků prošel v roce 2012 během 4 měsíců 4 200 km dlouhý Pacific Crest Trail napříč nejvyššími pohořími na západě USA. Následovalo opravdové dobrodružství při průchodu 4 500 km dlouhého Continental Divide Trailu po Skalistých horách středem severoamerického kontinentu v roce 2016. Od mexické hranice po Kanadu, s manželkou, místo svatební cesty. Pouště, sníh, divoké řeky, medvědi grizzly…a samota. Posledním „snadnějším“ kouskem byl rychlý přechod 3 500 km dlouhé Appalačské stezky brzy zjara 2018. Díky přípravám na tyto treky objevil království ultralehkého trekového vybavení a věnuje se pohybu přírodou a horami s minimalistickým vybavením. Aby mohl i ostatním přiblížit myšlenky a principy ultralehkého pojetí trekingu a zároveň se podělit o svoje zkušenosti a zážitky, založil a provozuje web www.nalehko.com.

 

 

Stezka byla vybudována ve 20. a 30. letech 20. století. Je značena bílým svislým pruhem (zhruba 5×15 cm). Je možné ji projít během jedné turistické sezóny. Pokud turista začne na jihu na začátku dubna, může být v září v cíli na Mt. Katahdin.

foto, zdroj:http://kolemsveta.cz/,   https://cs.wikipedia.org/, https://www.nalehko.com/, /https://www.reflex.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *