Bizarnosti z jihoamerických tržnic

Všehochuť

Sušené zárodky lam, girlandy chránící vaše auto před nehodou nebo kvalitní ručně vyrobené oblečení z ovčí či lamí vlny. Přečtěte si, co všechno už našli naši cestovatelé Vojta s Ľubkou na jihoamerický tržnicích.

K těm úplně nejoblíbenějším místům na naší cestě patří jednoznačně trhy a tržnice. Hned první dny výpravy jsme při čekání na vyřízení celních formalit k našemu 21 let starému golfíkovi Láďovi měli čas a zašli jsme si na největší a nejznámější trh v celé Uruguayi – Feria de Tristán Narvaja, jenž se zde koná každou neděli. Bohužel termín naší návštěvy nebyl úplně šťastný. Sluníčko totiž pražilo úplně nejvíc z celého roku, a i když jsme vyrazili už po deváté, po trhu jsme se potulovali ještě v pravé poledne. Na ulicích táhnoucích se celých osm bloků se dá najít úplně všechno od starožitností přes věci z druhé ruky a suvenýry až po zeleninu, zvířata všeho druhu, dokonce i „kouzelné koláčky“. Uruguay byla totiž vůbec první zemí, která schválila legalizaci marihuany.

Na trhu San Pedro v peruánském Cuzcu nám nejvíc učarovaly vlastnoručně vyráběné lapače snů.

Po hodinách pod tropickým sluncem jsme se utíkali schovat k atlantskému pobřeží na další trh tohoto malebného hlavního města. Mercado del Puerto skrývá pod jednou střechou spoustu různých restaurací, kde se prohýbají grily pod tíhou mas a občas nějaké zeleniny. Ke komatu způsobeném po spořádání jedné celé porce vám tam navíc klidně za malý poplatek zahraje postarší pán na kytaru či housle. My jsme prozíraví a raději jsme se podělili jenom o jednu porci věhlasného asada, ale i tak to byla pořádná nálož.

V Argentině jsme během našeho přejezdu, kdy jsme mířili hlavně za krásami přírody a potřebovali jsme tuto obrovskou zemi projet hlavně rychle, na žádné tržiště nenarazili. V Chile kolem Carretery Austral se pod názvem tržiště jednalo vždy jen o pár stánků s místním ovocem a zeleninou.

Na nefalšované „mercados“ jsme narazili až v Bolívii

To pravé, co jsme si pod slovem trh (ve španělštině mercado) představovali, nás začalo potkávat až v Bolívii. V každém menším i větším městě bylo trhy poseto hned několik ulic. Stánky s jídlem mají svoji specializaci na určitý druh pokrmů. A dokonce i denní dobu, kdy svou specialitu podávají. Jedna a tatáž ulice mění podobu podle toho, v kolik hodin se tam vydáte. Třeba autobusové nádraží v městečku Uyuni nedaleko solné pláně stejného jména žije stánky od brzkého rána. Typická bolivijská snídaně, což je maso s těstovinami či rýží, právě probuzenému středoevropskému žaludku nebyla po chuti. Naštěstí jsme našli i něco bližšího kontinentální snídani. Chutnalo to jako kobliha, ale vypadalo jako langoš. Ale jenom do desíti hodin, pak už byly k dispozici jen stánky s obědy.

Sami nevíme, co je pro nás největší bizarností z trhů. Jestli tyhle sušené lamí zárodky z Čarodějnického trhu v La Paz, nebo divné ozdoby pro auta v Copacabaně, které vám navíc posvětí indiánské babičky.

Úplným rájem pro nakupující turisty je ale bolivijské velkoměsto La Paz. Nejnavštěvovanější je bez pochyby Čarodějnický trh, kde kromě koky koupíte i léky na jakékoliv potíže. Třeba i zlomené srdce. A také sušené tukaní zobáky, lamí zárodky (taky v sušené podobě), jež místní, ač křesťané zachovávající i původní tradice, používají k různým rituálům. S Čarodějnickým trhem sousedí trh s textilem a jinými suvenýry zaměřený samozřejmě na návštěvníky z ciziny. Za dobrý peníz zde nakoupíte svetry z vlny alpak, tkané ubrusy a jiné zboží lepší i pochybné kvality. Pravdou zůstává, že svetr, na který natrefíte v každém druhém stánku, budete po pobytu v Bolívii i Peru potkávat na každém baťůžkáři. Povedlo se nám odolat a nebýt Vojtových modrých očí, nejsme jako turisté odhalitelní hned na první pohled. Třetím místem, které v La Paz určitě stojí za návštěvu, je květinový trh. Na dlouhých desítkách metrů zde nenarazíte na nic jiného než květiny. My jsme se nechali pohltit krásou a vůní, i když jsme nenakupovali, jenom se procházeli.

Dál na sever od La Paz u břehů jezera Titicaca leží městečko Copacabana. Kromě obvyklých suvenýrů, které jsou stejné od chilského San Pedro de Atacama až po rovník, zde mají jednu zvláštnost – proutěné košíky upletené z trávy, jež roste v jezeře. A naprosto bizarní specialitou jsou stánky nabízející ozdoby pro auto, jako jsou kloboučky, girlandy z umělých i živých květin, konfety a šampaňské. Tím vším si můžete auto ozdobit a pak nechat u některé z indiánských babiček požehnat. Jelikož tento rituál vypadal spíš komerčně než spirituálně, radši jsme ho vynechali.

Kolem jezera Titicaca jsme se z Bolívie dostali do Peru, které skrývá dva z našich nejoblíbenějších trhů, které jsme na kontinentu měli štěstí navštívit. První je trh San Pedro ve stejnojmenné čtvrti města Cuzco. Kromě všudypřítomných tuctových a kýčovitých suvenýrů jsme zde natrefili na opravdové skvosty jako ručně vyráběné lapače snů (krásnější nikde jinde nenajdete, věřte nám!) a originální ručně tkané látky či výrobky z nich. Mají tam i široko daleko nejlepší kuřecí vývar. Navíc i jejich ceviche chuťově předčí kteroukoliv drahou rybí restauraci.

Na trzích se můžete i skvěle najíst. V bolivijském Cuzcu jsme například ochutnali nejlepší kuřecí vývar široko daleko.

Trochu neprávem v turistických průvodcích opomíjený, ale o to víc zajímavý, je trh s rukodělnými výrobky v Chincheru – městečku, které je odpradávna tkalcovským centrem na cestě z Cuzca na Machu Picchu. Tamější ženy umí vyčarovat z vlny lam a ovcí opravdové zázraky. Pestrobarevné běhouny, ponča nebo čepice vznikají od začátku do konce ručně. A taky hodně dlouho – měsíc, dva či dokonce tři. Všechno je navíc barveno přírodními barvami. Kousky tak vysoké kvality jen tak někde nenajdete. A navíc za velice příznivé ceny. Obzvlášť, když vezmete v úvahu čas, který je nutno s výrobou strávit. Každá žena nabízí opravdové unikáty.

Bylo nám až smutno, že si nemůžeme odvézt víc kousků. Na trhu je ale možno se i najíst a pak oběd spláchnout kukuřičným pivem společně s místními, kteří sem přišli někdy i hodně zdaleka, aby svoje zboží vyměnili za zboží někoho jiného. Holt starý způsob výměny je tam stále živ.

Ekvádor je zemí moderní a na většině tržišť naleznete spíš napodobeniny značkového oblečení či bot. I tam ale mají svůj rukodělný trh v Otavalu, kam každou sobotu zavítá nejenom velké množství prodávajících a zaplní náměstí i okolní ulice, ale i nemálo turistů. Kromě svetrů a ponč z vlny alpak je Ekvádor známý krásnou výšivkou. Zdobí tradiční blůzky žen, ale i ubrusy od velikosti podšálků po rozměry velké sváteční tabule.

Také tam pořídíte doplněk, který by neměl pod ostrým rovníkovým sluníčkem chybět nikomu – panamský klobouk. I přes svůj název má klobouk svůj původ právě v Ekvádoru. Cena a potažmo i kvalita se různí. My jsme dali přednost malinko vyšší ceně, která je ale na pohled poznat i na zpracování. A už jsme si přísahali, že na další tržiště nevkročíme. Už teď máme o jednu krosnu navíc, než s kolika jsme přijeli!

zdroj:https://www.annonce.cz/blog/vsehochut-a-nejvetsi-bizarnosti.html

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *