23. srpna 1851 se narodil Alois Jirásek

Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda.

Kdykoli jeden můj známý, on je trochu cholerik, slyší jméno Alois Jirásek, vzplane. Byl to prý grafoman, který v hlavách chudáků nucených číst jeho knihy jako povinnou literaturu vytvořil neskutečně pokřivený obraz naší historie. Z husitů udělal hrdiny, z jezuitů lumpy a jedinou radostí a životní náplní vrchnosti bylo týrat prostý lid. Tak nevím…

Dílo Aloise Jiráska je umístěno do časového rozmezí od dob mystických / Staré pověsti české/ až do 19.století. Upíná se především k době husitské, pobělohorské a k národnímu obrození. V květnu 1917 stál Jirásek spolu s J. Kvapilem v čele Manifestu českých spisovatelů. Manifest si kladl za cíl přimět české poslance k hájení národních zájmů.

Ti, kteří Aloise Jiráska čtyřikrát navrhli na Nobelovu cenu za literaturu, by s drsným odsudkem mého známého jistě nesouhlasili. Ne vždy byly knihy Aloise Jiráska povinnou četbou. Naopak, byly doby, kdy je lidé četli dobrovolně a s nadšením. Jirásek byl náš snad poslední buditel. „Není všechno mrtvou minulostí, co bylo,“ říkal. „Předkové naši po staletí udatně zápasili a my zdědili jejich boj. A je dobře znáti, jak bývalo za těch zápasů o svobodu národa, přesvědčení a samu existenci jeho. Neboť dnešku plně neporozumí, kdo nezná včerejšek.“

Alois Jirásek v dějinách hledal to, co postrádal v přítomnosti. Národní velikost, hrdost, sílu a odhodlání. Odvahu a neohroženost. Statečnost, kterou sám prokázal, když v roce 1917 stanul v čele dvou set dvaceti signatářů slavného Manifestu spisovatelů – výzvy k poslancům, aby hájili české národní zájmy. A v dubnu 1918 to byl znovu on, kdo v pražském Obecním domě pronesl přísahu českého národa, která se už otevřeně dovolávala samostatnosti. Po vzniku Československa byl ten nezdolný křehký starý pán zvolen do Národního shromáždění a stal se senátorem za národní demokraty. Zemřel v roce 1930. Z učebnic nezmizel. Ani z knihoven, i když už se dávno nečte se stejným zaujetím jako kdysi. Někdy si říkám, že je to škoda. Občas by špetka národní hrdosti neškodila.

Temno – / 1912-1914/ – román z doby protireformačního útlaku.Zachycuje špatnou morální a kulturní situaci národa. Celá země podlehla katolicismu, jen pár nekatolíků se brání jezuitskému tlaku.

F.L.Věk – /1888-1906/ – pětidílný román z dob národního obrození. Jde zde o období od sedmdesátých let 18. století do dvacátých let 19. století. Román popisuje životní osudy F.L.Věka. Vystupují v něm i další postavy , např. Václav Thám, Jan Theobald Held, Václav Matěj Kramerius aj. Nejvýznamnějšími postavami kromě Věka jsou kněz P.Matouš Vrba, nepřítel francouzské revoluce a vzdělaný dr. Srnka, vyznavač revoluce a nepřítel absolutismu.

zdroj:https://www.ceskatelevize.cz/ foto: ČTK

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *