Máme čekat konec světa?

Pokud ano, tak jak a proč?

Podívejme se na paralelu, která je pro nás snadněji pochopitelná. Snad všichni máme doma děti či vnoučata, které milují počítačové hry. Pohled jejich očima nám může usnadnit, abychom si na výše položenou otázku dokázali odpovědět.

Předkládám tedy pohádku, nad kterou je možné se zamyslet. Na toto téma se setkávám s řadou informací. Je mnoho lidí, dokonce i celé týmy, které porovnávají události popisované v Bibli se současnou situací ve světě. A mnohým to zapadá do sebe jako puzzle.

Tak tedy vstupme do virtuální reality, která je ještě na našich počítačích velice nedokonalá, ale o mnohém již vypovídající:

Vynikající programátor pan Nejvyšší si založil softwarovou firmu a vytvořil unikátní inteligentní, seberozvíjející a samoregulační program ve 3D, tedy trojrozměrný. Pojal to jako pokus, aby zjistil, čeho všeho je virtuální svět schopen dosáhnout. Nastavil přesná pravidla a zvolil větvené programování.

Vytvořil a nechal rozvíjet miniaturní napodobeninu vlastního světa, v němž žil. A pojal jej jako školu pro člověka, kterého do tohoto světa naprogramoval. Všechno fungovalo, jen umělá inteligence nenaplňovala jeho představy. Chtěl vytvořit toho nejúžasnějšího a milujícího tvora, jakého si jen lze představit. Neprojevovala se ale v tomto programu vlastní vůle tohoto člověka, jen algoritmus programu.

Zdokonalil tedy programovací jazyk a umožnil využít v programu část vlastního inteligentního energetického pole. Člověk v programu (a všichni další, kteří množením v programu vznikali) se stali i jeho součástí. Protože svůj program pojal jako prostor pro sebezdokonalování, bylo třeba vytvořit překážky, jejichž překonáváním se lidské bytosti budou zdokonalovat, učit se a poznávat nové možnosti.

Program tedy fungoval v duálním pojetí – světlo a tma, teplo a zima, skromnost a nenasytnost, soucit a bezcitnost, úspěch i neúspěch, radost a závist … k lásce přidal nenávist. Vymezil každé bytosti čas na sebezdokonalování, po té ji „přesunul“ do sebehodnotící části programu a po „odpočinku“ a s novou inspirací vrátil zpět do virtuální reality, kde začínal znovu bez přístupu k již získaným poznatkům a informacím.

A tak program sice dobře fungoval, jen cíle – sebezdokonalování – bylo dosahováno v malé míře. Pozitivní stav byl v menšině, zatímco negativní stav dominoval. Jenže program byl vytvořen právě z opačného důvodu: zdokonalovat bytosti a vést je k absolutní lásce.

Pan Nejvyšší vložil do tohoto experimentu nejen své schopnosti, ale tím, že použil i část svého vlastního energetického inteligentního pole, staly se všechny „figurky“ virtuální reality jeho vlastními dětmi. A takový vztah k nim i měl. Zlobilo ho, že negativní stav utlačuje pozitivní – program plně ovládal, ale jak to udělat, aby všichni pochopili, že negativní stav je nežádoucí a sám o sobě by ani nemohl existovat.

Negativní bytosti měly „navrch“. Většina těch nejschopnějších, spíše řečeno všehoschopných, se dostala do řídících struktur celého programu, vytvořily systém ovládání pozitivních bytostí i těch s otevřeným srdcem a učinily si z nich pracovní sílu, která se starala o jejich pohodlí a absolutně a krutě jim vládly. A pozitivní lidé jen protestovali, ale nemohli, vzhledem ke svému přesvědčení sáhnout ke stejně nečestným a někdy až zrůdným praktikám a tak se přizpůsobili a hledali ve svém stavu to pozitivní, aby se mohli i tak radovat alespoň z toho mála, které měli k disposici.

Pan Nejvyšší již nedokázal smazat tento program, jsou tam jeho děti. A vymazat jen negativní stranu bez poučení by ničemu neprospělo – konec konců i to jsou jeho děti a potřebují poučení a tím i ony se mohou dostat do pozitivního stavu. Ale bylo naprosto jasné, že bez toho, aby bylo vidět, že není možné nechat tento program „samovývoji“, a že stále potřebuje svého programátora, jinak dojde k autodestrukci, ukázalo nutnost nechat negativní stav – pro výstrahu – omezenou dobu absolutně převzít moc.

Rozhodl se tedy vytvořit záložní program – novou virtuální realitu – do které postupně začne převádět bytosti pozitivního stavu. Může se to dít téměř automaticky, protože pozitivní stav kmitá na vysokých frekvencích a je vyjádřen světlem, zatím co negativní stav kmitá na nízkých frekvencích a prezentuje jej černá barva.

A tak zveřejnil ve své první virtuální realitě varování. V krátké době dojde k smazání programu a tato realita přestane existovat. Zanikne s ní ale pouze ten, kdo se nepoučil a nebude si přát dále žít pouze v pozitivním stavu. Ten, kdo již pozitivního stavu dosáhl a splnil své poslání, bude postupně přecházet do nové virtuální reality. Pro zbytek nechá dočasně plně působit negativní stav bez vlastních zásahů, aby se prokázalo, že je to neudržitelné. Tento stav měl sloužit pro „výcvik“, ne pro život. Proto jej nechá doběhnout jako varování pro další virtuální reality.

Rozvinul kampaň, ve které objasnil svůj záměr, aby měl každý možnost se správně rozhodnout. Nevynechal nikoho. Miluje všechny jím vytvořené a částí jeho vlastní energie obdařené bytosti. Je zklamán, že i ovládané, závislé bytosti jej často nechápou a negativní stav považují k životu za dostatečný. Nevzdává to a je připraven každé bytosti dát šanci.

Když nastal den „D“ spustil proces přechodu pozitivních bytostí do nové virtuální reality pro kterou vytvořil pěti dimenzionální prostor, který překonává vše, co si bytosti z 3D dokázaly představit. Aby mohl nechat negativní stav zvítězit, zvyšuje vibrace celé 3 D virtuální reality a tím dochází k „probouzení“ dalších a dalších pozitivních bytostí. Tím chce zabránit jejich utrpení, pokud by po ukončení přechodného období ve stávajících podmínkách zůstaly. Přechodnému období zůstává ještě něco kolem sedmi let, kdy pozitivní lidé postupně „odejdou“ do nové reality.

Pak se negativní stav ujme absolutní vlády nad všemi kteří zůstali. Pro ovládané to bude neudržitelné a pro ovládající nedostatečné – budou chtít stále víc a víc. A tak se negativní stav projeví naplno, všichni, kteří si to budou přát, budou dodatečně ještě převedeni do transformačního programu a po té i oni přijdou do pozitivní virtuální reality .

A jak to dopadne s negativním stavem v prvotně vytvořené virtuální realitě, který přechod do pozitivního stavu odmítne? Tam už zůstali jen ti nepoučitelní, kteří nedokáží nic jiného než škodit a i sami mezi sebou se ničit.

A tak v této situaci pan Nejvyšší nevidí jiné východisko a stiskne tlačítko DEL. Celý zbytek původní virtuální reality přestane existovat a na disku počítače se objeví volné místo pro novou inspirativní tvorbu.

A tak, jako v každé pohádce, vše dobře končí. Dobro žije svůj věčný život a zlo posloužilo jako výstraha, aby se již nic takového nemohlo opakovat a bylo zničeno.

Autor: Vladimír Koliandr

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *